Bachův kraj bez varhan

Když se něco opakuje dvakrát, už je to tradice. 

- slova, kterými jsme byli přivítáni už dopředu upozorňovala naše peněženky, aby očekávali napřesrok náhlé snížení disponibilní částky. Přesto jsme si výlet užili.

[ichfršténicht kamaráde]

Vybavení:
(Aneb, co jsem si prostě musel vzít s sebou...)

• 2 kg dobře uleželých not (hodí se na tapetování, vzpomínání a hlavně ke hraní)
• nástroj - Delicia Carmen 24 (školní - jen skoro můj)
• desky s notami, které opravdu potřebuji (2 skladby...)
• notový pultík (rovněž školní - ten je totiž nejodolnější ... :-) )
• koncertní oblečení ( s botami, které jsem marně leštil půl hodiny)
• nutné elektronické zlo (placka a foťák)
• něco do volátka (včetně tzv. glgáníčka - tj. pití)

Takto vybaven nasedám v neděli do autobusu, obtížen navíc ještě nějakými zbytečnými ( beztak zdraví škodlivými) aditivy - éčky (těmi evropskými). Cesta byla díkyBohu snesitelná (koneckonců minulý rok jsem trénoval) a tak jsem po příjezdu měl ještě sílu nostalgicky vzpomínat a zase si uvědomit jak příšerně rychle stárnu...

No, ale rozhodl jsem se, že si tu nebudu na všechno stěžovat.

Tradice (tj. velké "Deža ví ! "):

• Grilovačka před (bývalým) kostelem
• Tradiční německá kuchyně (těstoviny s ohřátým roztokem kečupu)
• Koncert v (bývalém) koncentráku (letos i s plynem...)
• Nocleh ve východoněmeckém (asi) hotelu

Letos jsme jeli jen s kvintetem, ale za to jsme si to řádně užili :

Některé tóny zasekávaly, rejstříky si dělali, co chtěly a navečer se zázračně zase opravily.

Absolvovali, jsme celkem 3 koncerty, dva z nich v kostele (Köthen a Prettin - Lichtenburg) a ten zbylý "OpenAir" v zahradách u města Wittenberg (ano Lutherovo město), což byla mimo jiné (jak se následně ukázalo) politická slezina.

Nejlepší bylo, že při častých přesunech z fronty na frontu (fajn uznávám tohle je už velký klišé) jsem seděl vedle Tomáše Nováčka takže jsem se s ním domluvit už předem co a jak ve velké opravě "Tučka", která je plánována na léto (a o které budu ještě informovat). 

Samozřejmě jsem fotil, proto milý čtenáři mého blogu, pokud jsi se prokousal až sem, budeš odměněn pohledem na mé "fotéčky".

Plavba anglickým parkem v Německu...

...ale zámek patří Holanďanům

Správný muž má být vždy ženě oporou. (Ano jen se opírá.) A to i v sebebizardnější situaci.

Máme rádi umělecké fotografie s hlubokým podtextem.

V Německu a bez plynu?

Procházka jarním Wittenbergem

Další člověk, který mě chce zabít...

...copak člověk, ale jmelí!

Veselá jízda vlakem! (moje první skladba v souboru)

Jsem prostě oblíbený

Nedívám se...

Tahle mne ještě asi nezná...

Druzie sprintuje.

Martin Luther (ten bílý)

Zámecký kostel Lichtenburg - první ženský koncentrační tábor.

Překrásné místo, ale tak zubožené válkou.

Ale ať nekončíme smutně, Frank s námi dovezl i 3 svíce míru. Tak se tedy modleme za toto místo, které by mohlo dlouho vyprávět. A na závěr odkazy na fotky ZUŠky a Druzie.

Tak zase někdy u nějaké mé patlaniny.

FIDo